Projdete vraty do úzkého průjezdu starobylého malostranského paláce, a náhle se před vámi nečekaně otevře kus slunné Itálie. Přesně tak působí Vrtbovská zahrada.
Unikátní barokní terasy, sochy a sousoší, vzrostlá, pečlivě pěstovaná zeleň – to vše tvoří zahradu, která je považovaná za nejkrásnější svého druhu na sever od Alp.
Tato italská perla mezi pražskými barokními zahradami leží na svahu vrchu Petřína. Rozhodně nepopře italský vliv, daleká jižní inspirace je však přetavena originálním českým pojetím do jedinečného, svébytného prostoru.
Minimální plocha, dispoziční nápaditost, suverénní zvládnutí prostoru a gradace hmoty, která se pne po jednotlivých stupních do svahu, působivé sochy a plastiky, pěstěná zeleň – to vše tvoří jedinečné, harmonické dílo. Architektonický skvost je právem zapsaný na seznamu UNESCO.
Zahrada pro pana purkrabího
Terasová barokní zahrada italského typu leží na místě někdejší vinice. Byla postavena pro nejvyššího purkrabího Pražského hradu, Jana Josefa, hraběte z Vrtby. Je součástí Vrtbovského paláce a navazují na ni další tři barokní zahrady: Vratislavská, Schönbornská a o kousek dál Lobkowická.
Projekt je dílem pražského rodáka Františka Maxmiliána Kaňky. Geniálně ho doplňují plastiky z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který je autorem několika soch na Karlově mostě, a fresky malíře Václava Vavřincce Reinera. Mistři svých profesí se díla zhostili v letech 1715 – 1720.
Vizuální efekt vzniká návazností tří terasových plošin, spojených schodišti a nesených opěrnými zdmi, tvarovanými so dynamických křivek příznačných pro baroko. Architekt jimi dokázal elegantně překonat velký výškový rozdíl (197–212 m) na minimální ploše.
Pantheon na Petříně
Působivé balustrády doplňují sochy, sousoší reliféfy a fresky, citlivě umístěné v zahradě a inspirované mořem i starověkou mytologií: antičtí bohové, Atlant, putti na mořské nestvůře, mušle, vodní vílami a tritóni – to vše v harmonii barev a tvarů, doplněné výhledem na barokní cibulovitou střechu nedalekého kostela svatého Mikuláše. Původní osazení zelení sice dávno zaniklo při pozdějších přestavbách, zahrada přesto neztrácí nic ze své působivosti. Za zmínku stojí i empírový domek na konci saly terreny. Byl přistavěn kolem roku 1845 a zajímavý je tím, že v něm v letech 1886–1889 bydlel český národní malíř Mikoláš Aleš.
Celkový dojem nekazí ani fakt, že většina plastik jsou kopie, originály bezpečně spočívají v lapidáriu Národní muzea. Z původní doby zůstaly pouze sochy Hojnost a Bohatství na vstupní bráně, která vznikla překlenutím uličky vedoucí do původních vinic. Pokud jí budete procházet, dobře si je prohlédněte a zkuste si je představit v barvách – v době svého vzniku byly totiž polychromované.
Zahrada je přístupná v letní sezóně a za poplatek. Pokud si však chcete zahrát na novověkého granda nebo barokního kavalíra a mít ji pro sebe, můžete si ji pronajmout nebo zde uzavřít civilní či církevní sňatek.
zdroj: cs.wikipedia.org, vrtbovska.cz