Praha: 4 děsivé městské legendy, které se skutečně staly

foto: Praha levně

Urban legend neboli městská pověst je moderní forma folklóru založená na záhadných, strašidelných a temných historkách. Můžete je vypravěči věřit nebo ne, ale každopádně si je zapamatujete.

Obvykle z nich totiž běží mráz po zádech. Pojďte si přečíst o šeptaných historkách, které se pro někoho staly děsivou skutečností.

U nás v ČR to byla třeba pověstná černá sanitka, která jezdí nocí a unáší mladé lidi, aby jim vzala orgány ke transplantaci. V rámci západního světa pak prosluly krysy lezoucí ze záchoda nebo smrt dítěte, které se schovalo v popelnici, v popelářském voze, ale také útok injekční stříkačkou s krví nakaženou HIV.

Jde o výplody lidské fantazie? Co z toho je pravda a co ne? Možná vás to překvapí, ale všechny zmíněné události nějakým způsobem proběhly. Dokonce i ta černá sanitka, přestože naštěstí ne v našich končinách. Tam jde o čistokrevnou městskou legendu.

1. Pin prick attack: Nakazím tě HIV!

Základem této pověsti je zcela jistě strach ze strašlivé nemoci, proti které neexistuje obrana, a také z jehel a injekčních stříkaček. Pak už jen stačí narazit na zapomenuté feťácké nádobíčko, a pověst žije vlastním životem. Jenže… Ono se to skutečně stalo.

V červenci 1990 byl v australském vězení v Long Bay napaden vězeňský dozorce Jeffrey Pierce. Vězeň Graham Farlow na něj zaútočil injekční stříkačkou se svou vlastní krví nakaženou HIV. Přestože pravděpodobnost, že touto cestou dojde k nakažení, je 1:200, tedy minimální, a přestože byla Pierceovi okamžitě poskytnuta první pomoc, zemřel o sedm let později na AIDS. Bylo mu 28 let.

2. Soused „Sběratel kostí“

Podivný soused samotář, ze kterého máte husí kůži: Kdo ví, co dělá tak často ve sklepě! Nejspíš si tam aranžuje sbírku mrtvol. Kořeny této městské legendy jsou jasné, jde o sousedskou nevraživost a ze „Sběratele kostí“ se obvykle vyklube neškodný starý pavouk samotář. Ale ne vždycky.

Anatolij Jurevič Moskvin dokázal v reálném životě daleko předčít i ty nejtemnější fantazie hollywoodských scénáristů. Psycho je proti němu pohádka na dobrou noc.

Tento vzdělaný profesor historie, hovořící třinácti jazyky, neblaze proslul sbírkou panenek v lidské velikosti. Nešlo však o panenky, nýbrž o dívčí mumie. Moskvin zneuctil stovky hřbitovů a vykopal okolo 150 těl. Zaměřoval na dívky a mladé ženy, jež zahynuly během tragických událostí. V jejich hrobech dokonce občas přenocoval.

Ostatky doma aranžoval jako umělecká díla. Těla nezneužíval, jen je oblékal, modeloval tváře z novinového papíru, implantoval dovnitř hrací skříňky, aby dívky působily jako živé. Dokonce pro ně pořádal party a oslavy narozenin. Je jim lépe u mě doma než pod zemí, hájil se. Důvodem jeho úchylky bylo podle advokátů trauma z dětství, kdy byl jako mladý chlapec přinucen na pohřbu políbit mrtvé tělo jedenáctileté dívky. Před soud se ani nedostal, od roku 2012 zůstává v péči psychiatrů s diagnózou paranoidní schizofrenie.

Bojíte se rádi?

• Černá sanitka a další pražské pověsti
• Zlo na hřbitově z Erbenovy balady
• Pérák: válečný hrdina, nebo šmírující úchyl?
• Tajemné pověsti: Pražské hroby se otevírají

3. Rozmrzla – a otevřela oči

Je to klasický horový střih: Led pomalu odtává. Kamera zabírá ventilátory i skvěle zachované tělo, blíží se k hlavě – když tu domnělá mrtvola otevře oči!

Pokud budete svědky podobné události, je nejlepší dát se hbitě na útěk, zejména pokud zní v pozadí tichá, zneklidňující hudba  anabývá na síle. Lékaři z nemocnice v minnesotském Fosstonu to však neudělali a zachránili Jean Hilliardové život. Ale od začátku.

Psal se leden 1980 a v Minnesotě bylo 22 stupňů pod nulou. Devatenáctiletá Jean dostala na silnici smyk a dezorientovaná po autonehodě bloudila venku, až upadla do bezvědomí.

Soused ji našel po šesti hodinách naprosto zmrzlou. Do nemocnice ji dovezl zcela bílou, se sněhem ve vlasech. Nemohla ohýbat končetiny. Přístroje nedokázaly naměřit tělesnou teplotu ani krevní tlak. Srdce zmateně bilo jen několikrát za minutu, dech byl neznatelný. Lékaři mysleli, že umírá. Vtom tiše zasténala.

Z nemocnice propustili Jean za necelé dva měsíce, zcela zdravou. Pomohla modlitba rodiny, nebo hibernace? Spíš to druhé. Nejmodernější výzkumy NASA totiž ukazují, že vratné zpomalení životních pochodů možné je.

4. Výtah ho připravil o hlavu

K morbidní představě co by se stalo, kdyby stačí vstoupit do paternosteru, jenž dobře funguje: Podaří se mi vystoupit včas? Pokud ne, co mě čeká pod střechou? Neobrátím se nohama vzhůru? K tomu přidejte trochu klaustrofobie, a na urban legend je zaděláno.

Výtahy jsou však doopravdy nebezpečné. Chirurga Hitoshiho Nikaidoha připravil jeden doslova o hlavu.

Pan Nikaidoh pracoval v houstonské nemocnici Christus St. Joseph, kde byly výtahy často mimo provoz. Stejně jako toho dne v horkém srpnu roku 2003. Signalizace však ukazovala, že je vše v pořádku.

Sestřička Karin Steinau tudíž ve druhém patře nastoupila a navolila šestku. V té chvíli ji však doběhl Hitoshi Nikaidoh. Dotázal se, zda výtah funguje, a vkročil za ní. Jenže zavírající se dveře ho uvěznily mezi sebou a místo aby se automaticky kvůli překážce otevřely, dal se výtah do pohybu nahoru.

Dno oddělilo nešťastnému chirurgovi většinu hlavy od těla a šokovaná sestřička strávila další hodinu zaseknutá v mezipatře, kde jí společnost dělal jen vyčítavý pohled zbytku hlavy nebohého muže.

Takže pozor na náledí a příliš horlivé dárce krve! A ten váš soused, nejmenuje se náhodou Dexter? Opatrnosti prostě není nikdy dost…