foto: commons.wikimedia.org
Touláte se po Pražském hradě? Pokud se chcete vrátit o čtyři století zpátky, zabočte v polovině Jiřské ulice do kopce. Kroky klouzající po kočičích hlavách vás zavedou do Zlaté uličky a vy se rázem ocitnete v rudolfinské době.
Kousek stranou, mezi bazilikou sv. Jiří a Starými zámeckými schody, leží ulice lemovaná miniaturními, malebnými domečky s pastelovými fasádami, které vypadají jako kulisy – však také jejich finální podobu fasád navrhoval světově proslulý výtvarník.
Pro svůj pohádkový vzhled, maličká okna i dveře, nízké střechy a záplavu komínů patří Zlatá ulička mezi nejromantičtější místa Pražského hradu.
Domečky pro panenky? Nikoli – pro střelce!
Historie Zlaté uličky se začala psát v roce 1597. Střelci střežící brány Pražského hradu tehdy požádali Rudolfa II. o svolení zřídit si v obloucích nově opravené obranné hradní zdi příbytky. Císař svolil s podmínkou, že zaberou jen hloubku hradebních výklenků. Podél severního parkánu tak vyrostly jako houby po dešti maličké domečky.
Podle pověstí v nich žili i alchymisté a hvězdopravci, ve skutečnosti to však byli spíš hradní zaměstnanci: vrátní, hlídači, zvoníci. Původní název Zlatnická pak dokládá i působení těchto řemeslníků.
Stísněné prostory brzy přestaly obyvatelům vyhovovat, a tak je rozšiřovali různými přístavky. Nakonec se chodci museli proplétat uličkou, které měla sotva metr na šířku. Neúnosnou situaci vyřešila asanace, kdy byly veškeré přístavky, kotce a kůlny strženy. Zůstaly jen původní domečky. V těch se bydlelo až do druhé světové války, ovšem pod přísným dohledem úředníků, kteří dbali na to, aby při úpravách nebyl změněn pitoreskní ráz ulice.
Podívejte se, jaké kouzlo má Zlatá ulička u Daliborky:
Obyvatelé poslouchali Dalibora
Po druhé světové válce odkoupila nemovitosti od posledních majitelů Kancelář prezidenta Československé republiky. Zlatá ulička byla pod vedením architekta Pavla Janáka kompletně renovována. Barevné řešení fasád tehdy navrhl známý výtvarník a filmový tvůrce Jiří Trnka.
Ještě před sedmdesáti lety se ve Zlaté uličce bydlelo, dnes tam najdete originální obchůdky, galerie a stálou výstavu, která ukazuje život v uplynulých pěti staletích. Původním dispozicím nejlépe odpovídá dům č. 13, jehož komůrka je opravdu celá vklíněná do oblouku hradby, takže průčelí vůbec nevystupuje do ulice. Životem v 16. století potom provází hrázděný dům č. 20.
Schodištěm z domku č. 12 pak vystoupáte na terasu před věží Daliborkou. Tato válcová dělová věž se využívala jako vězení. Jméno jí dal první vězeň, vzpurný vladyka Dalibor z Kozojed, který se zde podle pověsti naučil hrát na housle a inspiroval hudebního skladatele Bedřicha Smetanu k sepsání opery.
Literáti a jasnovidka
Neopakovatelná atmosféra Zlaté uličky oslovila i mnohé spisovatele, výtvarníky a básníky. Žil zde spisovatel Franz Kafka a básník Jaroslav Seifert, za kterým se chodili kolegové František Halas a Vítězslav Nezval.
Půjdete-li okolo hračkářského obchodu s poetickým jménem Korálek, všimněte se kočky ve znaku. To je totiž její jméno. Černá kočka Korálek patřila v polovině 20. století slavné jasnovidce Madame de Thébes. Když se do Čech za druhé světové války valila vojska wermachtu, věštkyně předpověděla, že „stejné vojsko stejnou cestou zase odejde“. Nacisté ji proto deportovali do koncentračního tábora, kde zemřela.
A tak není divu, že místo vyvolávalo a vyvolává podivuhodné představy. Podle mystika Gustava Meyrinka se někde poblíž prý nachází přízračný dům U Poslední lucerny, který představuje práh mezi viditelným a neviditelným světem. A císař Karel IV. v nedalekém pukrabství – pravda, po bujaré pitce s Buškem z Velhartic – dostal pořádné kapky od místních skřítků…
zdroj: hrad.cz, cs.wikipedia.org
foto: commons.wikimedia.org