foto: commons.wikimedia.org
Jana Aloise Ulricha, který na přelomu 18. a 19. století spravoval zámecký velkostatek ve Žďáru nad Sázavou, uznaly úřady oficiálně za nemrtvého. Dokonce poslaly kata, aby jeho ostatky sťal. Čím žďárský správce c. k. (císařsko-královské) oficiály tak vyděsil?
Neměl to lehké, vážený Jan Alois Ulrich… Napoleon udělal z Evropy jedno velké bojiště a bylo třeba zásobovat procházející vojska. Správce Ulrich byl ovšem přísný na poddané a proslul krutými výslechy vojenských sběhů. Zkrátka a dobře – místní ho z mnoha dobrých důvodů rádi neměli. Když v roce 1817 zemřel na tyfus, nikdo neplakal.
Trápil lidi i po smrti
Jenže mrtvý zlý muž úřadoval dál… Na mostě, kudy chodili úředníci do statku kontrolovat nadojené mléko, pohlavkoval nepoctivé zaměstnance. Písaře ze zámku prý dokonce zabil jedinou ranou pěstí. Pak začal strašit i na zámku: rozhazoval úřední dokumenty, práskal dveřmi kanceláří – vlastně se choval úplně stejně, jak byl zvyklý zaživa. Nakonec úředníkům došla trpělivost a na horlivého nadřízeného, který jim nedal pokoj ani po smrti, povolali jihlavského kata.
Hádal se i s knězem
Vymítacího obřadu se účastnil také kněz. Správcovo tělo spočívalo v rakvi zcela neporušené. Mrtvý Ulrich se dokonce prý posadil a začal diskutovat s knězem, který nad ním vykonával exorcismus. Když se chystal opustit místo svého posledního odpočinku, měli toho přihlížející právě dost: kat mu podrazil nohy a sťal jej rýčem. Že z krku vytryskl silný proud čerstvé krve, netřeba zdůrazňovat… Poté mu rituálně zacpali ústa mákem – kolik zrnek, tolik let nebude moci strašit! Tělo zasypali hašeným vápnem, rakev zamkli a znovu zakopali. A bylo po strašení.
Osvobodili ho památkáři?
Jenže minula staletí. Dnes už nevíme, jestli byl zlý správce pohřben přímo na Zelené hoře nebo na nedalekém Dolním hřbitově. Navíc byly oba hřbitova z velké části zrušeny. A kdo ví, kde při hromadných exhumacích skončila lebka… Třeba byla očištěna při převozu ostatků do brněnského antropologického ústavu. Zrnka máku dávno vypadla, a správce může vesele strašit dál.
Vy si však přesto poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, krásnou a známou památku UNESCO, rozhodně nenechte ujít! Více o ní se dozvíte ve článku Zelená hora skrývá jazyk Jana Nepomuckého.
zdroj: zelena-hora.eu, cs.wikipedia.org, zdarsky.denik.cz, jihlavske-listy.cz