foto: Indigo
Jak známe z autoškoly, příčné nebo šikmé parkování, to je pohoda. Ale když máme zaparkovat podélně v řadě za sebou stojících aut, vstávají většině z nás vlasy na hlavě.
A když k tomu připočítáme rizika parkování, jako jsou krádeže…
Klidně si dejte na čas
Přitom není nutné se ničeho děsit, pokud se držíme určitých pravidel, jsme svědomití a praktičtí. Při parkovacím manévrování s autem není až takový problém si uvědomit, kam točit volantem. Větším oříškem je pomalu se pohybovat. Nebuďte zbrklí, nenechte se tlačit časem ani nedočkavými spolujezdci – parkujte pomalu.
Zpočátku cvičte pohyb na zpátečku pouze na volnoběh, dokud se nenaučíte regulovat rychlost spojkou. Když spojku pouštíte, auto se zrychluje. Když ji přišlapujete, auto se zpomaluje. Spojka se drží v záběru – auto udržuje standardní rychlost, nebo spíše pomalost. Tedy klíčem k úspěchu je ovládnout tuto „šnečí jízdu“. Zůstaňte v klidu, jediný, kvůli komu byste měli spěchat, je vůz policie nebo sanitka s rozsvícenými majáčky.
Výchozí pozice, levý a pravý oblouk
S autem si najeďte tak, aby bylo na stejné úrovni jako vozidlo, které stojí před vaším parkovacím místem. Mezi vaším a sousedním vozem by měla být mezera 75 cm až 1 m, zbytečně se na něj nelepte a neodírejte mu lak. Před vlastním parkováním ještě zkontrolujte, že za vámi nikdo nejede, případně neprochází – opatrnosti není nikdy dost.
Ze základní pozice vytočte volant co nejvíce doprava. Zařaďte zpátečku a začněte velmi pomalu couvat. Tím se začnete jakoby obtáčet okolo vozidla vedle vás. Pokračujte, dokud s ním vaše auto nebude svírat úhel 45° a pak zastavte.
Teď volant otočíte pro změnu úplně doleva a začnete opět pomalu couvat. Jako zázrakem se vaše auto postupně dostává do pozice rovnoběžné s chodníkem! V této pozici zastavte, ale nechte ještě běžet motor.
Pak ještě finální ladění. Aby auta před vámi i za vámi mohla pohodlně a bez škrábanců vyjet, popojeďte si malinko dopředu (nebo dozadu) tak, aby zpředu i zezadu byly dostatečně velké mezery. Doporučuje se alespoň 1 metr.
Můžete-li platit, šetřete čas a nervy
Majitelé aut ve většině velkých měst – v Praze to platí násobně – musí mít silné nervy a každý den hledat skulinku, kde by se dalo zaparkovat. Anebo si zaplatit své místo na některém ze soukromých parkovišť. Placená parkoviště už dávno neslouží jen k výběru peněz, ale mají především funkci regulační. Ulice v centru Prahy vznikaly ve středověku a v té době nikdo nepočítal s tím, že budou existovat auta. Ulice jsou tedy úzké, a i když právě to vytváří jistou malebnost Prahy, nese to se sebou i nutnost regulovat parkování. Pochopitelně je placené parkoviště dalším z výdajů na auto, které nejsou nijak nízké. Nicméně každý řidič by si měl spočítat, zda se mu vyplatí trávit čas hledáním volného bezplatného parkovacího místa.
Náš tip:
Nepodceňujte riziko
Nejvyšší podíl škod z havarijního pojištění je způsoben havárií (84 %), z toho neuvěřitelných 45 % nastane při parkování nebo je způsobeno na zaparkovaném vozidle. To jsou čísla, která jasně dávají tušit, jak jsou nehody právě při parkování časté. Nejsou výjimečné ani škody na vozidlech v důsledku vandalismu.
Dalším rizikovým faktorem, který zvyšuje pravděpodobnost krádeže kdekoliv, je i vlastní chování vlastníků vozidel. Často jsou krádeže umožněny banálním opomenutím uzamčení vozidla, ponecháním klíčů ve vozidle nebo ponecháním věcí (mobilní telefony, notebooky, navigace, autorádia, oděvy, zavazadla na přístrojové desce), případně lyží či jízdních kol na střeše vozidla.
Podle statistik ministerstva vnitra bylo v roce 2014 zjištěno v ČR celkem 8720 krádeží aut. Na Prahu připadá celkem čtvrtina krádeží, což dělá z hlavního města bezkonkurenčně nejvíce rizikovou část republiky. Mějte proto na paměti, že zabezpečením svého vozu a výběrem vhodného parkovacího místa výrazně snižujete riziko krádeže.