Pérák: český válečný super hrdina

Natáčení filmu Pérák

Fantom bez tváře a beze jména, který se pohyboval obrovskými skoky díky ocelovým pružinám připevněným na boty. Muž v černém plášti a s rudýma očima, noční můra všech esesáků. Tak vypadá jediný superman v české historii.

Dostal jméno Franta Pérák podle vynálezu, který mu jako na pérech umožňoval přeskakovat vlaky, střechy domů a posléze celá údolí. Prý přeskočil Vltavu v nejširším místě z Baby do Bohnic nebo Václavské náměstí na délku. Cirkusový artista, geniální vynálezce, blázen z Bohnic, ale také lupič, násilník a voyeur, který šmíroval holky z vyšších poschodí při převlékání. To jsou další tváře legendárního českého válečného hrdiny. Která z nich je pravdivá? Vypadá to, že žádná…

Jak vznikají fámy

Nyní se budeme pohybovat v oblasti městských legend. „Byl vídán po celé Praze, hlavně na Olšanských hřbitovech, v Libni a Karlíně, na střechách Karlova náměstí, v Branickém lomu, na Vyšehradě, v Košířích a Šárce,“ prozrazuje spisovatel Ivan Mackerle v pořadu Pražské mýty a legendy.

„Můj známý, zesnulý Josef Špiling, ho zahlédl na vlastní oči,“ vzpomíná Jiří Klinger z Kobylis. „Pozdě večer se vracel z práce domů Husitskou ulicí, ale zastavili ho němečtí vojáci. Oblast kolem Tachovského náměstí byla uzavřena, objevil se tam prý Pérák. Panu Špilingovi se nechtělo obcházet uzavřený úsek, a tak zkusil zkratku podél kolejí. Na konci ulice ale narazil na vojáky znovu. Stáli u zdi jako sochy a u nohou jim seděli psi, jako by se něčeho báli. Z ticha se náhle ozvalo houkání vlaku. Když vagóny projížděly kolem závory, vynořil se černý stín, přeskočil celý vlak a velkými skoky zmizel ve tmě žižkovského kopce. Marně po něm Němci stříleli.“

„Můj pradědeček Leopold, který byl v odboji, se s Pérákem osobně znal, pálil pro něj kořalku,“ tvrdí spisovatel Petr Stančík, který si na užívání jména Pérák zajistil autorská práva a napsal o Pérákovi román. „Jeho doupě bylo na libeňském plynojemu. Tam měl muniční dílnu i laboratoř a také tam přespával. Z plynojemu bylo totiž vidět do dalekého okolí, ale ze žádného místa v Praze není vidět na jeho vršek. Nehledě na to, že plynojem samotný je ideální místo pro případnou autodestrukci a zametení stop, stačí jedna sirka.“

Pérákovy pružiny

A skutečnost?

Odborníkem na Péráka je PhDr. Petr Janeček, etnograf a autor bestseleru Černá sanitka. Právě on zdůrazňuje rozporuplnou povahu Péráka. Původně zloděj vybavený pružinami a sexuální deviant, který přeskakoval zeď olšanských hřbitovů a znásilňoval překvapené ženy začal být podle něj vnímán jako bojovník proti nacistům až za války, zřejmě v touze po superhrdinovi, který by za vyděšené Čechy vyřešil jejich problémy a přemohl nenáviděné okupanty.

Pérák se tak postupně začal objevovat po celém území ČR: v Drahelčicích na Kladensku, na kopcích nad Železným Brodem, na Pardubicku. Psal nápisy po zdech, strašil u Hořesedel světelným křížem, ozýval se nelidským pískotem… Časem dokonce získal nadpřirozené schopnosti, které mu pomohly překonávat jedním skokem stovky metrů. Legenda povzbuzovala za války Čechy a děsila Němce. Ženy ve Vysočanech ovšem věděly svoje – a odmítaly chodit na noční směny do místní zbrojovky.

Pravda je ovšem trochu jiná. Svalnatý muž se špičatýma ušima a zářícíma rudýma očima se poprvé vyskytuje v městských legendách a pověstech už o sto let dříve, ve viktoriánské Anglii. Říkají mu Skákající Jack, neboli Spring Heeled Jack, což lze volně přeložit jako Jack na pružných podpatcích. Také on je schopen ohromujících skokanských výkonů. Podobnou postavu zaznamenali lidé s velkou fantazií i v revolučním Rusku, v poválečném Německu a Americe.

Ale zpět domů. V Československé republice se Pérák objevil už v letech 1936 až 1937, kdy pro zábavu přeskakoval jedoucí vlak na trati z Německého Brodu do Humpolce. Na Mostecku a Lounsku zase jako péráci vystupovali kostelníci římskokatolické církve, kteří se strašením lidí snažili odvrátit své ovečky od vystupování z církve. Pérák jim sloužil jako zmodernizovaná náhrada čerta: místo rohů, ohonu a kopyt si kostelníci navlékali vysoké boty na pérech a masku koňské hlavy se svítícíma očima. Někteří prý byli odhaleni a dostali za to od svých bývalých farníků pořádnou nakládačku.

Jak to vypadá, český předobraz Supermana (či Spidermana, chcete-li) stejně jako ostatní světové fiktivní postavy čerpá z lidské fantazie, touhy po dobrodružství, nejistoty v dobách ohrožení – a vždy má nějaké úplně nudné reálné vysvětlení. Což samozřejmě pražské legendě o Pérákovi neubírá ani trochu na půvabu.

Proto také Pérák lákal a láká spoustu autorů. Po válce o něm vznikl animovaný film Pérák a SS (režie Jiří Trnka, scénář Jiří Brdečka), komiks, spousta reportáží a povídek, román Petra Stančíka. Divadlo VOSTO5 uvádí už dva roky akční historickou fikci s názvem Pérák – na jméně nezáleží, rozhodují činy. A loni byl natočen hraný film, který má mít premiéru v těchto dnech.

Na záběry z něj se můžete podívat v naší galerii: