Praha: Kostel sv. Martina ve zdi: Kázalo se tam i tančilo

Kostel sv. Martina ve zdi
foto martinvezdi.eu

Kostel sv. Martina ve zdi patří k nejstarším v Praze. V jeho zdech můžete číst stopy románského umění, gotiky i baroka jako v živé učebnici architektury.

Prošel pohnutým osudem a jen  o vlásek unikl zkáze. Svým sepětím s kalichem je také připomínkou české reformace a dodnes navazuje na kazatelskou tradici Betlémské kaple.

Základ je románský

Kostel byl vystavěn, snad na místě předchozí románské kaple, mezi roky 1178 až 1187. Stál v osadě Újezd, která podle jeho zasvěcení převzala jméno Újezd sv. Martina. Koncem 13. století potom v jeho blízkosti vyrostly nové městské hradby, které přilehlou farní osadu rozdělily na dvě části. Kostel byl v té době přestavěn v gotickém slohu, a protože jeho zeď přiléhala k hradbě, začal se nazývat Sv. Martin ve zdi. Původní románský kostel byl jednolodní a zachoval se v rozloze dnešní hlavní lodi s řadou románských architektonických článků. Vnitřek kostela byl pravděpodobně vyzdoben románskými nástěnnými malbami.

Gotická přestavba proběhla za vlády Karla IV. v polovině 14. století. Loď byla zvýšena a nově zaklenuta, presbyterium bylo zaklenuto žebrovou klenbou, která je považována za jednu z nejstarších tohoto typu u nás. Žebra klenby vyrůstají z konzol zdobených maskami, svorníky zdobí růže a hvězda.

Odpustky jsou přeludy!

Spolu s Betlémskou kaplí, sv. Vojtěchem a sv. Michalem patřil tento kostel k pilířům pražské reformace. Farář Václav z Jičína, zvaný Rohle, který zde kázal, se o odpustcích v roce 1393 soukromě vyjádřil, že se nejedná o odpustky, ale o přeludy. Bylo to v době, kdy si je ještě koupil i mladý Jan Hus. Nejvýznamnější okamžik Martina ve zdi nastal na podzim 1414, kdy zde byla poprvé po několika stech letech v Praze opět vysluhována Večeře Páně pod obojí způsobu – s chlebem a vínem pro všechny účastníky.

Mohlo by vás zajímat: Notoricky známé pražské památky

Později kostel vzkvétal díky donátorům, zejména utrakvistické měšťanské rodině Holců z Květnice, majitelům sousedního domu zvaného Platejz. Tehdy byly přistavěny dvě boční pozdně gotické lodi s křížovými poli s žebry. Holcové také nechali k východní stěně severní boční lodi přistavět oratoř, kterou směli propojit dřevěným mostkem přímo s jejich domem. Dodnes je ve zdi kostela ve výši patra zřetelný zazděný portálek, vedoucí do oratoře, na jehož vnější straně jsou patrné stopy po můstku a jeho zábradlí. Rodinu Holců z Květnice připomíná erb na několika místech v kostele.

Podívejte se, jak to v kostele vypadá:

Tančilo se na hrobech?

Roku 1622 již proběhl u Martina programový akt odvolání kalicha na „místě činu“. Při požáru města v roce 1678 pak shořela střecha a bylo nutno opravit věž a přelít zvony. Z dalších stavebních úprav je význačnější ještě zřízení barokního portálu na severní straně.

Roku 1784 zrušil kostel i hřbitov císař Josef II. poté, co si ho osobně prohlédl a shledal, že „jest tmavý, vlhký a sešlý“. Budova sloužila jako skladiště, byty, obchody, slavné lahůdkářství i hostinec, snad i s tančírnou. Na přímý podnět politika Ladislava Riegra koupilo kostel na přelomu 19. a 20. století město Praha a nechalo ho velmi zdařile zrekonstruovat podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Tehdy byla věž, na níž je erb Starého Města, doplněna novorenesančními štíty.

Kolem kostela se po staletí rozkládal hřbitov. Byla zde pohřbena část padlých z bitvy na Bílé hoře r. 1620. V 18. století potom bylo na hřbitově pohřbeno několik členů sochařské rodiny Brokoffů, kteří měli nedaleko svou huť. Připomíná je pamětní deska, zasazená na vnější stěně presbyteria. Uvnitř kostela je také umístěno několik původních náhrobních kamenů.

Po první světové válce byl kostel sv. Martina ve zdi dlouhodobě zapůjčen Českobratrské církvi evangelické. V současnosti se zde scházejí dvě společenství: evangelický sbor německého jazyka a česká mládež, na jejíchž bohoslužbách se pravidelně střídají kazatelé.

zdroj: nockostelu.cz, martinvezdi.eu

foto: Praha levně, martinvezdi.eu