Vyšehrad, kostel Petra a Pavla
Na začátku byl nenávistný spor v panovnické rodině. Poté ničivá náboženská válka, královské kosti rozmetané po kryptě a pozvolné zapomínání. Na konci zůstal král pohřbený hluboko v zemi pod hromadami mrtvých. Myslíte, že je řeč o filmu ze středověku? Nikoli, jde o dějiny pražského Vyšehradu!
Přemyslovské kosti totiž spočívají kdesi ve ztracené kryptě na Slavíně. Archeologové dokonce tuší, kde by mohly ležet, ale nemohou se k nim dostat. Nad kryptou totiž staletí navršila desítky dalších hrobů, přičemž na ty nejmladší ještě chodí truchlit a rozjímat potomci pochovaných. Ale pěkně po pořádku. A nebojte, nebude to školní nuda, ale vyprávění plné vášně, touhy po moci, barbarství a mrtvých.
Začneme Vratislavem II.
Možná vám bleskla pamětí vzpomínka na dějepis – ano, tak se jmenoval první český král. Pocházel z rodu Přemyslovců a my ho známe jako Vratislava II. (protože byl v pořadí druhým knížetem toho jména na českém panovnickém stolci) i jako Vratislava I. (to od roku 1085, kdy byl korunován králem).
Ať už mu přiřadíte jedničku nebo dvojku, vždy zůstane dítětem a vnoučetem lásky. Jeho otec Břetislav unesl svou budoucí manželku Jitku z kláštera, aby se s ní mohl oženit, a jeho děd Oldřich se podle pověsti zakoukal do prosté dívky Boženy, kterou pojal za manželku, přestože již ženat byl…
Se svými bratry a syny Vratislav příliš nevycházel, jak bylo mezi ctižádostivými Přemyslovci obvyklé. Ozbrojené domácí konflikty patřily v té době na denní pořádek. Přesto Vratislav dokázal udržet vládu tři desítky let a země prosperovala. Za věrnou podporu císaře Jindřicha IV. získal nedědičnou královskou korunu a jeho úspěšné panování nešťastně zakončil až pád z koně při zimním lovu.
Proč právě Vyšehrad?
Hrad na Vyšehradské skále, nazývaný původně Chrasten, byl založen už v 10. století. Vratislav II. tam přesídlil, když se do krve rozhádal s mladším bratrem Jaromírem, biskupem pražským, aby se dostal pryč z jeho blízkosti na Hradě. Aby bratra pořádně naštval a hlavně snížil jeho církevní vliv, založil na Vyšehradě konkurenční kapitulu (církevní instituce – pozn. red.) a při ní románskou baziliku svatého Petra a Pavla. Čeští panovníci se později vrátili na Pražský hrad, mezitím byly ovšem v kryptě baziliky postupně pohřbeni někteří příslušníci vládnoucího rodu: Vratislav II., jeho žena Svatava, bratr kníže Konrád I. Brněnský, syn Soběslav I. a vnuk Soběslav II.
Vyšehrad, Slavín
Nový lesk Vyšehradu dodal z úcty ke svým přemyslovským předkům velkorysou výstavbou císař Karel IV. Ale jen nakrátko. Roku 1420 Vyšehrad vyplenili husité a při jejich řádění zanikla i královská krypta. Zdivočelí bojovníci neušetřili ani mrtvé Přemyslovce. Když odtáhli, zůstaly prý jejich ostatky ležet na jedné hromadě a nebylo je možné od sebe rozpoznat.
A pak se už jen zapomínalo
Zbořená východní část chrámu sv. Petra a Pavla, kde se zřejmě nacházela i krypta, zanikla. Kostel sv. Petra a Pavla byl přestavěn napřed v renesanci a poté v baroku. Tehdy se posunul směrem na západ a jeho východní část ustoupila hřbitovu.
Koncem 19. století nahradil barokní kostel monumentální novogotický chrám. Jeho architekt Josef Mocker však nevěděl přesně, kde románská bazilika ležela, takže stavěl více na západ, průčelím k řece, zatímco na opačné, východní části začalo vznikat národní pohřebiště Slavín.
Vykopávky mezi mrtvými
To vše odhalily archeologické výzkumy, z nichž nerozsáhlejší byl zahájen v roce 1966 pod vedením PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc a trval skoro třicet let. Zaměřil se do východní části vyšehradského hřbitova a chvilku to vypadalo, že dojde k objevu století. „Nalezen král Vratislav?“ doufaly novinové titulky, když archeolog objevil hluboko pod zemí raně středověký sarkofág „v původní poloze, který byl zapuštěn do kostelního terénu a jeho náhrobní deska byla původně v úrovni podlahy“ někdejší románské baziliky.
Podmínky, ve kterých archeologové pracovali, byly však nesmírně složité. Vykopávky probíhaly přímo mezi vyšehradskými hroby a dokonce i v nich samotných. Aby se dostali k sarkofágu, museli kopáči exhumovat všechny pohřby v Odkolkově hrobce. Jenže exhumace je složitá a stresující záležitost, dokonce i když už dávno uplynula tlecí doba, která se pohybuje kolem devíti let. Ostatky musí být vyzdviženy ručně a je třeba brát ohled na pozůstalé.
A onen tajemný sarkofág, který vyvolal takový rozruch? Ten byl bohužel prázdný, čímž dobrodružství definitivně skončilo. Není totiž možné vykopat postupně všechny hroby Slavína! Možná opravdu patřil Vratislavovi, kterého svatokrádežné ruce vyhodily z hrobu v touze po královském zlatě. Mohl být i jeho manželky, syna, vnuka, případně bratra. Ti všichni nejspíš spočívají jen o několik metrů dál, chráněni vrstvami dalších zesnulých. My se to ale v dohledné době nedozvíme.
zdroj: wikipedia.org, casopisstavebnictvi.cz, teologicketexty.cz, archeopraha.cz, epravo.cz
Zaujal vás Vyšehrad? Tady najdete středověké pověsti, které se k tomuto slavnému místu vážou!