Praha: Anketa: Byli byste ochotni pomoci uprchlíkům?

ilustrační foto: Praha levně

Na to jsme se zeptali několika náhodných kolemjdoucích v centru Prahy. Jejich názory se dost lišily a vypadá to, že zásadním kriteriem byly peníze.

Kdo si to může dovolit, spíš přispěje. Lidé, kteří žijí z platu průměrného a nižšího, jsou rádi, že jsou rádi. Padl i jeden docela zajímavý názor – Možná by pomohla daň z luxusu. Podívejte se, co si Pražané myslí a jak – jestli vůbec – jsou ochotni se obětovat.

Prodavačka Iveta, 35 let, 1 dítě: Já bych třeba i pomohla, ale prostě na to nemám. Jsem ráda, že uživím vlastní rodinu, z čeho bych to dala? Sami máme dost problémů, abych vyšli s penězi před výplatou!

Jindřich, ekonom, 1 dítě: Rozhodně ne! Přesněji řečeno nikoli na území své země. Tam bych uzavřel hranice a myslím, že to by měla udělat celá Evropa, jestli se chce zachránit před pádem. Nicméně pomáhat bychom měli – a hodně. Bohatí by měli mít větší odpovědnost za svět, který jim umožňuje žít v nadbytku. Dobře zorganizovaná milionářská daň v měřítku celé západní Evropy a Severní Ameriky, cíleně směřující do krizových území a strategicky kombinovaná s vojenskými zásahy, by mohla na světě nastolit alespoň křehkou rovnováhu. Vždycky sice bude ve světě bída, ale snad by se mohly trochu sevřít nůžky mezi bohatými a chudými dřív, než nenávist a závist přeroste do něčeho daleko horšího, než je ekonomická migrace.

Týká se to i vás?

• 5 míst, kterým se v Praze raději vyhnout
• Vtipy o Pražácích: Proč je nikdo nemá rád?
• National Geographic: Praha je doupětem zločinu

Podnikatelka Veronika, 43 let, 2 děti: Za mě určitě ne, maximálně rodinám s dětmi poskytnout azyl. Většina utečenců jsou jen muži, to už samo o sobě je divné. Copak může otec nechat v takových podmínkách ženu a dítě, aby sám raboval cizí auta? A když přijmout, tak kontrolovaně, určitý počet, nelze celou ČR zaplavit, už kvůli finanční náročnosti. Ale pokud je odpověď jen ano či ne, tak moje odpověď je NE! Pomoci v místě, kde problém vznikl, nikoliv takto provizorně řešit.

Marek, 50 let, pošťák a otec tří dětí: Ano, pomohl bych. I když…. Zajisté máme všichni v hlavě ještě dobu totality, kdy z Česka uprchly statisíce lidí. A ty stovky tisíc lidí okolní státy přijaly a měly s tím i nemalé náklady. Ostatně i dost značná část mých příbuzných takto skončila ve světě – Kanadě a Austrálii (s více než ročním pobytem v uprchlickém táboře v sousedním Rakousku). Takže chtít aby nám jiní pomáhali a sami nepomoct?

Přesto podotýkám i když… To i když je způsobeno vědomím, že tehdy Češi emigrovali do takřka stejného kulturního prostředí. A chápu obavy lidí, co způsobí zcela jiná kultura, náboženství, která sem přijde. Sám je taky trochu sdílím. Takže souhlasím i s tím, že nejlepší pomoc by byla pomáhat tam na místě.

Ale co tady vlastně protestujeme, když při současné porodnosti, kdy rodiny s dvěma a více dětmi už začínají být raritou, stejně za chvilku Češi vyhynou. Takže milujme se a množme se – a to především ti, kteří se bojí, že nás tady muslimové a další převálcují. Když každý z těch protestujících bude mít tři a více dětí, tak té přesile nájezdníků odoláme!!!! (Ale na to jsou Češi už asi moc pohodlní).

Učitelka Blanka, 30 let, 1 dítě: Ano, měli bychom pomoci. Jednak tím dáme najevo sounáležitost s Evropskou unií, která se s touto vlnou „stěhování národů“ potýká už dlouho a není správné nechat veškerou zátěž jen na nárazníkových zemích. Už proto, že i nám EU pomáhá, nejen našim uprchlíkům za časů komunismu, ale i dnes. A taky by to mohlo podpořit naši národní hrdost – není to vlastně lichotivé, že někdo chce žít právě u nás?

Ale upřímně si myslím, že takových lidí moc nebude, takže obavy z masového stěhování jsou zbytečné. Co bych pro ně udělala? Přispěla bych do veřejné sbírky, jako třeba při povodních. Výši částky nejsem schopná odhadnout, asi výdělek za jeden den až týden. Bydlet bych je u sebe nenechala – nemám takovou možnost, ale kdybych ji měla, tak taky ne. Stát na to má příslušná zařízení, kde, jak doufám, by působili i profesionálové, kteří by jim pomohli začlenit se do života.

Knihkupec Tomáš, 29 let, bezdětný: Ano, pomohl bych, ale pouze na principu parity – za jednoho syrského uprchlíka Sýrie přijme jednoho člena KSČM, Úsvitu, Lukoilu Czech nebo Hradní kanceláře. Za Bašára Asada bych nabídl i Zemana a za náčelníka mohamedánských hrdlořezů pak trumfové eso – Tomia Okamuru. Myslím, že při takovém uspořádání by náš národ syrské uprchlíky vítal s otevřenou náručí. Ostatně, při tendenci jisté části naší vlády projídat peníze našich dětí a vnoučat není zdaleka jisté, jestli se časem karta neobrátí a my se nebudeme na matračkách z Gumotexu Břeclav za lepším houfně plavit do subsaharské Afriky.

A co byste byli ochotni obětovat vy? Nad tím se můžete zamyslet ve článku:

Matika vs. etika: Proč ne/přijímat do ČR uprchlíky