Od úterý 4. května probíhá ve Valdštejnské jízdárně v Praze výstava Toyen: Snící rebelka. Rozhodně si ji nenechte ujít, bez nadsázky jde o událost sezóny.
Výstavu můžete navštívit v prodloužené otevírací době a vstupenky lze zakoupit na pokladně. Doporučujeme však využít rezervační systém a koupit je online na konkrétní čas. Jednak si ušetříte čekání ve frontě a jednak budete mít jistotu, že se na vás opravdu dostane řada ve chvíli, kdy dorazíte.
Vzhledem k trvajícím koronavirovým opatřením je totiž omezen počet návštěvníků i doba prohlídky. Ta trvá pouze 80 minut: zdržíte-li se příliš v úvodních částech, nebudete na konci stíhat – a budete hodně naštvaní, protože vrchol představují poválečná díla, umístěná právě v poslední části expozice. V první den otevření výstavy jsme byli svědky toho, jak muselo několik velmi rozhořčených návštěvníků opustit expozici v nejlepším, aby se dostalo na lidi z dalšího časového slotu…
Pokud se to stane i Vám, nebuďte nevlídní na kustody. Oni pravidla neurčují. A nenechejte se odradit: přes všechna omezení stojí výstava opravdu za návštěvu. Na její realizaci spolupracovaly hned tři prestižní instituce (Národní galerie Praha, Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris – Paris Musées) a provede vás všemi důležitými etapami umělecké tvorby Toyen: od romantických prvních krajin, přes artificialismus typický kubistickou zkratkou a dynamickými tahy štětce, depresivní válečné grafiky a nic neskrývající erotiku až po nádherné surrealistické obrazy z vrcholného období ve Francii.
Kdo byla Toyen
Čeští umělci sdružení v Devětsilu ji nazývali múzou. Jejímu kouzlu propadli básníci Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert. Ona sama se však nikdy k žádnému muži veřejně nepřipoutala, patřila jen sama sobě. Nepřizpůsobovala se módním trendům, nebyla ochotná tvořit na zakázku. Malování potřebovala k životu stejně jako dýchání.
Narodila se 21. září 1902 v Praze v rodině poštovního pomocníka Václava Čermína. Po mamince dostala jméno Marie. Z domova odešla v šestnácti letech. Zásadní pro ni bylo setkání s malířem Jindřichem Štyrským. Od roku 1922 tvořili nerozlučnou uměleckou dvojici, kterou rozdělila až smrt. Přesto nesnášela narážky, že by mezi nimi mohl být jiný vztah než kamarádský.
V době, kdy nebylo zdaleka běžné, aby ženy nosily kalhoty, nosila smoking s motýlem u krku. Mezi přáteli z Devětsilu o sobě mluvila v mužském rodě. „Zdrželi jsme se u sklenice vína a mrzlo… Zavolali jsme taxi a Manku jsme posadili do vozu. Ještě dřív, než se mohlo auto rozjet, otevřela okno, vzala Teiga kolem krku a truchlivým hlasem mu sdělila: Sbohem! Já jsem malíř smutnej!“ vzpomínal Jaroslav Siefert ve svých pamětech. Právě on jí zřejmě vymyslel pseudonym Toyen.
Mohlo by vás zajímat:
DOX: umění v bývalé továrně
Perly světového malířství v Národní galerii v Praze
Na malostranském hřbitově leží svatá holčička
Válku přežila v garsonce své sestry, kde skrývala přítele, básníka Jindřicha Heislera, jenž odmítl nosit židovskou hvězdu. „Byla statečná a předcházela ji pověst, že jednou roztrhala a snědla nějaký komunistický dokument, když hrozilo nebezpečí, že u ní bude nalezen,“ vzpomínal později Vítězslav Nezval.
Od roku 1947 žila Toyen trvale ve Francii. „Zmizela v Paříži jako ve sněhové chumelenici… Ztratila se v záplavě světel na bulvárech… už sotvakdy přejde přes Karlův most,“ stýskal si Jaroslav Siefert. Ona však byla šťastná. Scházela se po kavárnách s přáteli a malovala nádherné, snové, technicky dokonalé obrazy plné matoucích symbolů a prchavých přeludů. Zemřela 9. listopadu 1980. Na jejím parte bylo napsáno: „Moje bílá stránka zezelenala“.
Kam, kdy, za kolik
Adresa: Valdštejnská jízdárna (Valdštejnská 3, 110 00 Malá Strana) leží u stanice metra A Malostranská. Dostanete se tam také tramvajemi 2, 5, 7, 9, 12, 15, 18, 20, 22, 26 (zastávka Malostranská)
Otevírací doba: 9. 4. – 15. 8. 2021, út, čt – ne 10 – 19 hod., st 10 – 20.30 hod., po zavřeno
Vstupné: základní 280 Kč, snížené: 150 Kč, rodinné: 480 Kč
Více informací: Toyen: Snící rebelka
Podívejte se, na nejkrásnější obrazy z výstavy Toyen, snící rebelka: