Praha: Kavárna Montmartre: vášnivé tango i černá mše

foto: Praha levně

Přímo v srdci Prahy, v Řetězové ulici v domě zvaném U třech divých, najdete kavárnu Montmartre – jednu z těch, jimiž kráčely české literární dějiny. Jméno a omšelé kouzlo starých časů jí zůstalo dodnes.

Když vejdete, máte chvilku pocit, že jste se ocitli v maličko zanedbané, ale pohodlné prvorepublikové domácnosti. Ošoupaná kožená křesla a čalouněné pohovky, zaprášené stylové lampy stíněné pergamenem, věšák z krouceného dřeva, dobové fotografie povědomých tváří…

Masivní barpult však prozradí, že tam také nalévají, a to už od dob císaře pána blahé paměti. V domě bývala hospoda, známá dupárna, putyka a kořalna Olympie. V  roce 1911 tu pak zpěvák a kabaretiér Josef Waltner otevřel podnik, který dostal po vzoru slavné pařížské čtvrti název Kabaret Montmartre.

Hašek tu pil na sekeru

Do nočníku pajzlu, přezdívaného s láskou Montík, se táhla samá „vybraná společnost“. Darmo mluvit! Banda divokých literátů, bohémů, bonvivánů, neznabohů a dokonce i alkoholiků! Nejhorší z nich byl určitě autor soudniček Jaroslav Hašek.

V Montíku býval k zastižení skoro denně. Pronesl zde řadu plamenných projevů, třeba O výcviku policejních špiclů či O kažení potravin. Zpravidla to pro něj bývala poslední štace, takže si leckdy znaven proslovem, ustlal si na lavici v kuchyni.

Spánek mu hostinský toleroval, výtržnostmi si ale divoký literát opakovaně vysloužil „doživotní“ zákaz vstupu. Vždy se ale našel dobrodinec, který se za něj přimlouval naléhavě, že ho pan Waltner znovu pustil ke stolu. Slabost pro bouřliváka měl i vrchní Jirák, zvaný štamgasty Hamlet. Často spisovatele obsloužil na dluh, bylo pro něj otázkou prestiže, že mu známý literát dluží… Dnes se v Montmartru z nostalgie občas zastaví i Haškův vnuk. Ten však, na rozdíl svého slavného děda, spořádaně platí.

Jak to v kavárně Montmartre vypadá dnes?

Kořalna, tančírna a černá mše

Jaroslavu Haškovi dělali společnost básník Gustav Opočenský, spisovatel Matěj Kuděj, žižkovský bohém Franta Sauer. V Montíku byl jako doma filosof Karel Kosík, divocí básníci Karel Toman a František Gellner, spisovatelé Franz Kafka, František Langer, Eduard Bass, Gustav Meyrink, Max Brod.

Vystupoval zde známý kabaret Červená sedma. Na skleničku se stavovali herci a zpěváci z Národního divadla. Režisér Artur Longen se svou ženou, herečkou Xenou Longenovou, tu předváděli „apačské“ tance. „Zuřivý reportér“ Egon Ervín Kisch pobuřoval tangem – údajně prvním v Praze – které si švihl s tanečnicí volných mravů Emou Czadskou, zvanou Emča Revoluce. Ta zde také zpívala Marseillaisu a klavírista Josef Trumm hrál za čtyřicet piv – dokud je nevypil.

Montmartre vyzdobili malíři v parodii kubismu. Ilustrátor Vratislav Hugo Brunner vymaloval taneční sál nazývaný Peklo. Jednotlivé boxy pro hosty měly poetické názvy jako Agonie, Mimikry, Eden, „mokrý stůl“ patřil štamgastům. Před masivním oltářem se sloučila černé mše, kterou ministrovala veselá děvčata jen v košilkách.

Pak tu náhle byla první republika, a z bouřliváků a bonvivánů se stali přes noc profesoři výtvarné akademie a úctyhodní literáti…

Kde v Praze dobře zapařit?

• Restaurace u Bansethů: Tam to měl Švejk rád
• Jazzový klub Reduta: 55 let tradice
• Pivnice U hrocha: malostranská výčepní svatyně

Napřed nakoukněte oknem

Bujaré staré časy, které panovaly za císaře pána, se do kabaretu Montmartre se už asi nevrátí. Nicméně posedět v Montíku a porozjímat na zašlým leskem dávných časů můžete i dnes. Nevyjde to draho.

Dvanáctku Plzeň tu dostanete za 35 Kč, stejně tak jako desítku černého Velkopopovického Kozla. Dvě deci slušného rozlévaného vína z moravského Kobylí přijdou na 32 Kč. Lze také zakousnout i něco málo českých specialit – párek, nakládaný hermelín, utopence či jablečný závin. Nová doba pak přispěla slaným francouzským koláčem quiche, mrkvovým dortem a medovníkem. Pravda, občerstvení bývá poněkud oschlé, ale kávu tu dělají docela dobrou. A omšelé kouzlo starých časů ještě nevyvanulo.

Náš tip: Nelekněte se kovového Terminátora v průchodu. Sice působí jako pěst na oko, ale už jsme si na něj zvykli. A než vstoupíte, nakoukněte napřed oknem. My to také děláme: Pokud obsluhuje příjemná paní středního věku, je vyhráno a hrneme se dovnitř. Je-li za barem zasmušilý pán, jdeme raději naproti do literární kavárny…

zdroj: rozhlas.cz, life.ihned.cz, praguewelcome.cz