Zvon Zikmund
cs.wikipedia.org
Dojetí, úcta, tichá radost, posvátná bázeň – takové pocity vzbuzuje zvuk zvonů. Těžko říci, proč na nás mají údery kovu o kov takový účinek. Možná je něco pravdy na jejich spojení s magií. Třeba má zvon opravdu srdce, a nejen kovové.
Zvony doprovázejí lidstvo už tři tisíciletí. Ty nejstarší byly nalezeny v Mezopotámii. V Evropě je začali odlévat křesťanští mniši až v 5. století. Velebné, sametově znělé tóny zvaly k modlitbě, oznamovaly radostnou svatbu, smrt vladaře, narození následníka trůnu, vítězství ve válce.
Duněly jako varování před velkou vodou nebo požárem. Odpuzovaly zlé síly a neštěstí, takže se zvonilo, aby se rozehnaly na mraky nebo proti morovým epidemiím. A údajně to fungovalo, protože frekvence vlnění vzduchu vyvolaná údery zvonu vyháněla krysy, které byly přenašečkami nemoci.
Malé zvonky zvěstovaly ranní a večerní klekání, oznamovaly začátek i konec roboty. V podobě umíráčku pak doprovázely lidi na poslední cestě a klinkaly do kroku pohřebního průvodu. Zvony dokonce hlásily ochmelkům, že je čas opustit putyku.
Šturmovák, Klampáč, Žebrák
Zvon byl obvykle zasvěcen nějakému svatému patronovi, a tak nesl jeho jméno. Kromě toho oficiálního mu ovšem lidé dali nejrůznější přízviska podle funkce nebo různých pověstí. Známe tak poledník (Hádejte, kdy zvoní!), umíráček, šturmovák (poplach), klampáč (klekání), dominik (neděle, latinsky dominica), ale třeba také žebrák (podle toho, kdo nechal zvon vyrobit), dublovák (zvon z nechvalického, který prý sem přiletěl z nedalekých Dublovic), bužan (nechala ho vyrobit paní Bužana za svého ztraceného muže) či ptáček (do roztavené zvonoviny před litím spadl kos).
Nejstarší pražský zvon ulili roku 1313. Oznamoval čas z věže Staroměstské radnice až do května 1945, kdy zanikl v požáru při německém bombardování Prahy. A tak má prvenství jeho vrstevník Vilém z Havlíčkova Brodu, odlitý rovněž v roce 1313. Jde o nejstarší funkční zvon na území republiky. Úplně nejstarší zvon potom najdete v chebském muzeu a pochází z roku 1263.
Největší zvon v ČR se jmenuje Zikmund, a najdete ho ve věži katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Váží necelých 14 tun, ovšem ve srovnání s oficiálně největším zvonem na světě vypadá jako drobeček: slavný moskevský Car Kolokol 193 t a je vysoký 6 m. Za zmínku stojí také půvabná zvonkohra z kostela Narození Páně, neboli Pražské Lorety.
Poslechněte si, jak krásně hraje zvonkohra Pražské Lorety!
Legendy a mýty o zvonech
Zvony byly odjakživa vděčnou součástí lidové magie, a tak není divu, že se k nim váže spousta legendy a pověstí. Podle té nejznámější odlétají o Velikonocích na Zelený čtvrtek do Říma. Na znamení smutku v předvečer výročí Kristova ukřižování a skonu, když při bohoslužbě zazní slovo Gloria, zvony umlknou. Místo nich mají znít jen řehtačky až do nedělních oslav slavného Kristova zmrtvýchvstání.
Zvony se prý někdy chovaly jako lidé. Stalo se prý 29. listopadu 1378: „Život Karlův schyloval se k jeseni. Jedné noci listopadové zazněly z věží karlštejnských temné zvučné rázy zvonů. A zvonění neustávalo, mohutníc v jímavé kvílení. Zvoník karlštejnský, jenž držel právě v rukou klíče, strnul v úžasu a zůstal stát bez hlesu jako sloup. V domnění, že si tu zahrála náhoda nebo zlomyslnost, spěchal chvatně nahoru ke zvonici. Leč vystoupiv nahoru, uzřel jen zvony a jejich kovová srdce, houpající se smutečně odměřenými rázy. Byly to hrany Karlovy,“ píše kronikář v den, kdy zemřel císař římský a milovaný král český Karel IV.
A ještě jedna hodně smutná, kterou měl rád i Jan Neruda: Loretánská zvonohra původně oznamovala čas jako každý jiný kostel. V dobách velkého moru se však stal zázrak. Chudá vdova z Nového světa postupně přišla při epidemii o svých 27 dětí. Pokaždé, když dítě zemřelo, zazvonil jeden ze zvonků. nakonec odešla i žalem zlomená matka – a zvonohra ji na cestu do nebes vyprovodila mariánskou písní, kterou hrával později i Karel Hašler a která zní z věže kostel Narození Páně dodnes.
Mistři zvonaři
Nejznámější zvonařská dílna nese jméno rodiny Manoušků, má kořeny v Brně, ale dnes sídlí v Praze na Zbraslavi. Pracuje zde už třetí generace, pan Petr Rudolf vnuk zakladatele. Dílna má za sebou obnovu loretánských zvonků, srdce největšího šestnáctitunového Zikmunda ze sv. Víta, zvony pro Klokoty u Tábora nebo pro Veliko Tarnovo v Bulharsku, z nichž nejtěžší vážil 6300 kg. Zvony vyrábí také zvonařství Rudolfa Pernera v Českých Budějovicích a dílna Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku Přerova.
Náš tip: Pokud vás zvony zajímají víc, můžete navštívit stálou výstavu Pražské zvony ve věži chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze.
zdroj: cs.wikipedia.org, zvony.varhanici.info, Pražská informační služba